První pocity v Mexiku

Je polovina ledna a my ve 3 ráno jedeme na letiště. Češi v Calgary si pomáhají vzájemně a tak jsme nemuseli platit nočního taxíka. 😉 Veškeré kontroly proběhly v pořádku a my jsme na cestě do hlavního města Mexika s přestupní zastávkou ve Phoenixu. Krosny nám přijdou pořád velké a tak občas někde něco necháme. 😀

Mexiko má atmosféru!

Ano má! Přesně takovou, jakou jsem si představovala. Vůbec nemáme pocit, že by nás každou chvíli chtěl někdo okrást nebo nám ublížit. Stále věříme tomu, že místní nám raději pomůžou! Učíme se španělsky cestou a ochutnáváme místní speciality, které Vám na ulici voní pod nos úplně všude.

Nebojíme se zeptat!

Místní lidé jsou opravdu hodní, pomáhají nám a radí nám, i když jim tolik nerozumíme. Anglicky se tu moc nedomluvíte, ale o to je to větší sranda. Jednou nás nasměrují na správný autobus, jindy nás hlídají, abychom nenastoupili do jiného než chceme a pak nám ve výsledku i řeknou, kdy nejlépe vystoupit. Také nás jednou pán dokonce dovedl do hostelu, kam jsme chtěli. Ptáme se na hlouposti, ale o to více poznáváme. 😉

Bienvenidos a México!

V Mexico City jsme strávili 3 dny. Když si uvědomíte, že v jednom městě je 3x obyvatelstvo celé ČR, neumíte si to ani představit. Jo, hlavní město Mexika je opravdu živé, obrovské, rušné a nikdy nikde nejste sami – možná občas ráno. Na každém kroku máte někoho od policie, a cítíte se opravdu bezpečně. Pokud cestujete holky sami, můžete i v metru v ty nejhorší hodiny využít vozů speciálně pro ženy a děti.

Oaxaca, první pyramidy, jezírka v horách a mezcal

Přesouváme se do Oaxacy, městečka, které je o dost klidnější, menší a bydlíme v místním hostelu, stylem rodinného typu. Líbí se nám tu mnohem více, všichni jsou mnohem přátelštější. Poznáváme spoustu dalších cestovatelů z různých konců světa, včetně mexického Alejandra.

Ukazuje a vysvětluje nám trochu jinak pohled na život místních, rozdíly severní a jižní části Mexika a učím se správné guakamole.

Vyrazili jsme na výlet za pozůstatky pyramid města Monte Albán. Chtěli jsme se vyhnout návalu turistů, a tak jsme vyrazili hned prvním autobusem. Měli jsme ale štěstí a nával turistů nedorazil ani později. 😉

Chtěli jsme také navštívit přírodní jezírka v horách Hierve el Agua. Protože je obtížné se na místo dostat, vyrazili jsme s jednou z místních TOURs. Podívali jsme se cestou také na nejširší strom světa Tule. Navštívili jsme další pozůstatky místních kultur ve městě Mitla. A seznámili jsme se trochu více s ruční výrobou koberců a také s výrobou místního alkoholického nápoje z agáve MEZCAL, předchůdce tequily.

Hierve el Agua jsme si bohužel neužili až tak moc, jak bychom chtěli, kvůli časovému omezení, což je nevýhoda TOUR. Tohle místo si zaslouží pro svojí jedinečnost mnohem více času. Nicméně jsme se podívali v rychlosti i na vysušený vodopád a dokonce se i vykoupali v krásných jezírkách se slanou vodou a výhledem na hory.

Noční přesun do San Cristobalo de las Casas

Po 3 nocích se přesouváme nočním autobusem zase o kus dále do městečka San Cristobalo de las Casas v části Chiapas. Městečko je to o trochu více turistické než Oaxaca, ačkoli nás to překvapilo.

Jeli jsme na výlet lodí do Canyon Sumidoru, kde jsme viděli tajemnou přírodu a dokonce i krokodýly.

Tržnice, jak je neznáme

Poprvé jsem zažila opravdovou tržnici, kde smlouváte o ceny, místní se překřikují a vy nestíháte koukat na to všechno kolem. Ovoce, zelenina, spousta vůní, koření, bylinky, kuřata…všechno pěkně vyrovnané a načinčané. Na naše poměry levné a hlavně čerstvé. Ta atmosféra je kouzelná.

Když za hloupost platím

Ne všichni ovšem mají rádi foťák. Ačkoliv si samozřejmě nedovolím fotit lidi a už vůbec ne děti bez souhlasu, musím se smát svojí hlouposti.

Protože jako někomu, kdo má foťák a prostě vypadá jinak, vám samozřejmě pořád všichni něco nabízí. Hloupá Janina by si s každým povídala i se svojí špatnou španělštinou… A tak občas platí za svojí blbost a fotky, které ani nechce. 😀

Nikdy by mě nenapadlo, že vyfocení uschlého česneku je problém. Ale jednou na Vás křičí “Cinco pessos para fotografía!” a jindy Vám dokonce odstrčí foťák.

Baví mě to a po první návštěvě tržnice už mám odhad na lidi. Slušností je zeptat se. Ptám se s úsměvem těch sympatických a Ti mi vždycky dovolí jejich zboží vyfotit a ani peníze za to nechtějí. 😉 Jsou to ale hodní Mexikanci!

PS.: Mám to tu vážně ráda!