Navštívili jste Lázeňskou kavárnu v Děčíně v době od 29. 1. do 4. 3. 2017, kdy se zde konala moje první výstava fotografií z cestování? A říkali jste si, že by se Vám některá z fotek líbila doma na zdi nebo jako dárek pro někoho blízkého?
Dělá mi obrovskou radost, že se někteří z vás rozhodli pro možnost, že tyto fotky budou zdobit vaše domovy už hned na vernisáži. Některé fotografie jsou stále k prodeji a v případě většího zájmu uvažuji také o dotisku. Koupí fotografie mě můžete podpořit na dalších cestách a na dobročinění ve světě…
Informace o fotografiích z cest:
- Rozměry: 60 x 40 cm
- Materiál: Kapa deska, 5 mm
- Cena za fotku: 1000 Kč (Platba předem převodem na účet)
- Fotograf: Jana Dyškantová
- Předobjednávky pro dotisk: pouze do 12. 3. 2017
V případě zájmu o fotografii, stiskněte tlačítko pod fotkou, ve formuláři si vyberte danou fotku a vyplňte kontaktní údaje. Obratem se Vám ozvu s informací, týkající se dostupnosti fotografie či případnou informací o platbě. Fotografie si budete moci vyzvednout po skončení výstavy nebo po dotisku.
K dotisku je možné si fotku předobjednat pouze omezeně do 12. 3. 2017. Předání fotek je nutno uskutečnit po domluvě v Děčíně.
1. Cestování jako forma učení
Název: Cestování jako forma učení / Tabacco Caye, Belize
„Svět je jako kniha a kdo necestuje, četl pouze jednu stránku.“ V citátu od Svatého Augustina se rozhodně najde každý cestovatel. Poznáváním nových míst, lidí a vnímáním všeho, co se děje okolo, to je to, co nás učí a čím se posouváme dopředu.
2. Probuzení s Moraine Lake
Název: Probuzení s Moraine Lake / Moraine Lake, Banff, Kanada
Další z těch rán, kdy se sice nechce vstávat, ale to, co přijde o něco později, nám vyrazí dech. Ranní kouzlení světla a odrazy na jezeře Moraine Lake byly jedinečné. Skvělý začátek cestovatelského dne.
3. Cestou skrz národní park Banff
Název: Cestou skrz národní park Banff / Banff, Kanada
Kanada se svými trumfy v rukávu. Hory, ledovce a nedotčená příroda všude kolem – nejde se nezamilovat. Jeden by řekl, že jsou to jen kýče z internetu, ale ony to jsou skutečné divy přírody.
4. Nejkrásnější silnice světa Icefield Parkway
Název: Nejkrásnější silnice světa Icefield Parkway / Národní park Banff a Jasper, Kanada
Silnice dlouhá 230 km, na které ať zastavíte kdekoliv, všude koukáte s otevřenou pusou. Tak přesně taková pro mě byla Icefield Parkway. Cesta mezi Lake Louise a Jasper, lemovaná nádhernými zrcadlovými jezery, vodopády, horami, ledovci a přírodou, mi vyrazila dech. Občas najednou koukáte na medvěda, kozu nebo jelena. Co odpočívadlo, to zážitek, ať už proto, že zde můžete vyrazit na spoustu treků po okolí a objevovat, nebo se z odpočívadla nechcete ani hnout, protože se na všechny ta jezera a vodopády prostě nemůžete vynadívat. Tyhle pohledy byly zkrátka a jednoduše jako z Googlu a já jim nevěřila. Ale ono je to ve skutečnosti ještě mnohem krásnější než na obrázku.
5. Stabilita a sníh v létě
Název: Stabilita a sníh v létě / Okolí Lake Louise, Kanada
Kanada byla tak trochu pohádková země, protože ani sníh v létě nebyl problém. Venku 25 stupňů, my v kraťasech a najednou stojíme na zledovatělé plošině, kde se dokonce můžeme koulovat. Snažím se přemluvit veverku, aby mi zapózovala, a tu se za mnou zřítí ledovcová lavina. Jsou to všechno zážitky, které nečekáte a ony prostě přijdou a udělají váš každý den nezapomenutelný.
6. Neuvěřitelné zrcadlení u Bow Lake
Název: Neuvěřitelné zrcadlení u Bow Lake / Bow Lake, Kanada
Zrcadlení, kterému jsem na první pohled odmítla uvěřit. Ale pak se díváte déle a déle a ono je to opravdové. Nádhera, která čeká přímo u silnice. Oběd s takovým výhledem bych prosila klidně každý den. Ono pak už totiž ani nesejde na tom, co vlastně obědváte. Jestli je to starý rohlík s ovocem, no a co!
7. Když počasí hlásí jasno
Název: Když počasí hlásí jasno / Banff, Kanada
Vyrazili jsme na trek s údajně nejkrásnějšími scénickými výhledy v kanadských národních parcích Jasper a Banff. Počasí hlásí jasno, a tak stoupáme, 2 hodiny chůze, šlapeme pořád do kopce, ale ty výhledy stále nikde. Říkáte si, občas se to nepovede no… Bohužel, týden zpátky kanadské lesy postihla tragédie a shořelo několik desítek hektarů lesa. Dlouho jsme přemýšleli, kde že je to jasné nebe a proč nic nevidíme, až nám místní průvodce oznámil, že je to dým ze vzdáleného požáru. Přírodě prostě neporučíme.
8. Příběh jezera Atitlán
Název: Příběh jezera Atitlán / Atitlán, Guatemala
Lago de Atitlán je nejhlubším jezerem Střední Ameriky a nachází se v Guatemale. Jezero je sopečného původu a vyplňuje vulkanický kráter. Je obklopeno dalšími 3 vulkány a v okolních vesničkách stále převládá Mayská kultura. Ačkoliv se jedná o turisty velmi vyhledávanou oblast, stále si zachovává svou pravou tvář a je to místo, kam spoustu cestovatelů jezdí rádo za odpočinkem, meditací a jógou.
O jezeře tradují různé mýty a pověry. Pod jeho hladinou je údajně zatopená vesnice a na jezeře začne vždy po poledni foukat velmi silný vítr, tzv. Xocomil (zažili jsme na vlastní kůži na lodi), který očišťuje od hříchů.
9. Východ slunce u jezera Atitlán
Název: Východ slunce u jezera Atitlán / Nariz del Indio, Lago de Atitlán, Guatemala
O tom, že se vyplatí občas si přivstat, vědí všichni, kdo se někdy vydali na lov východu slunce. U guatemalského jezera tomu nebylo jinak. Budíček ve 3 hodiny ráno a šlo se na trek na Nariz del Indio (Nos indiána). Odsud už si můžete užívat nejen svítání a měnící se barvy nebe, hru větru a odrazů světla na hladině jezera, probouzející se okolí, ale také pohled na erupce jedné ze sopek na protější straně jezera.
10. Západ slunce na ostrově Ometepe
Název: Západ slunce na ostrově Ometepe / Merida, Ometepe, Nikaragua
Ostrov Ometepe se nachází v jižní části Nikaraguy uprostřed obrovského jezera Lago Nicaragua. Ostrov je výjimečný nejen svou polohou v jezeře, ale také tím, že se skládá ze dvou sopek – Maderas a Concepción, které vidíte téměř odkudkoliv z ostrova a můžete také vyrazit na trek vzhůru. Jezero je ale svou rozlohou natolik veliké, že by jeden často ani neřekl, že je to ostrov uprostřed země. Z vrchu sopky Maderas to byla parádní podívaná a navíc cesta nahoru je opravdu dobrodružným zážitkem.
11. Skrytý vodopád v panamských lesích
Název: Skrytý vodopád v panamských lesích / Bajo Mono, Panama
Skrytý vodopád je na konci tzv. Pipeline trail v panamském lese zvaném Bajo Mono, v okolí horského městečka Boquete. Vyskytuje se tu také ojedinělý druh ptáka Quetzal. Vodopád je ukrytý na konci této stezky, která je obklopena krásnou panamskou přírodou.
Když jsme došli na konec cesty, dívali jsme se z podhledu na tu parádu nahoru a já fotila jako o život. Najednou na nás volal jeden z místních průvodců, abychom odtamtud okamžitě utekli, že se zde před několika dny utrhl kus skály. Organizovaným túrám se vyhýbáme, ale občas stojí za to potkat někoho, kdo místo opravdu dobře zná.
12. Pražení kakaa s Mayskou rodinou v Guatemale
Název: Pražení kakaa s Mayskou rodinou v Guatemale / Lanquín, Guatemala
Zážitkům se meze nekladou. A proč si třeba nevyrobit vlastní čokoládu podle Mayských tradic? Horká čokoláda byla pro Mayské a Aztécké kultury posvátný nápoj a považovaly ji za dar od Boha. V guatemalském Lanquínu se nám poštěstilo a mohli jsme si výrobu čokolády (nejen horké) také zkusit. Čokoládu jsme si vyrobili, vypili jsme si hrneček té horké a odnesli si zabalenou čokoládu ke ztuhnutí. To vše s jednou milou Mayskou rodinou.
13. Pražení kakaa s Mayskou rodinou v Guatemale II
Název: Pražení kakaa s Mayskou rodinou v Guatemale II. / Lanquín, Guatemala
Kakaové boby je potřeba opražit, aby se uvolnila jemná chuť kakaa. V Mayských rodinách se stále vaří na ohni, tedy i praží. Opražené boby se pak drtí na kameni, kam se následně přidává voda či další dochucovací ingredience. Z kakaové hmoty se také uvolní tuk, který slouží jako pojidlo. Kakaový prášek spolu s dalšími ingrediencemi se tak spojí a z hmoty je možné vytvořit placičky, které se nechají ztuhnout. Tradá, čokoláda je na světě. Není to taková, kterou známe u nás, ale rozhodně jsme věděli, z čeho vlastně je.
14. Starověké Mayské město Tikal
Název: Starověké Mayské město Tikal / Tikal, Guatemala
Tikal se nachází uprostřed džungle na severu Guatemaly a právě džungle a život v ní dodává místu jedinečnou atmosféru. Do města jsme se vydali už brzy ráno, abychom mohli z vrcholku jedné z pyramid pozorovat východ slunce, padající mlhu a probouzející se džungli. Ty zvuky jsou nezapomenutelné. Ruiny starověkého města Tikal jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a rozhodně stojí za návštěvu.
15. Nejkrásnější výhled na světě
Název: Nejkrásnější výhled na světě / Guatape, Kolumbie
Údolí, příroda, voda a najednou skála. Obří a jediná široko daleko – Piedra del Peňol. Kolumbijci ji nazývají skálou s nejkrásnějším výhledem na světě. Skal jsem tedy moc v životě nevylezla, tak nemůžu moc soudit. Ale ten zasloužený výhled?! No vůbec není divu, že ho považují za něco tak unikátního. Široko daleko totiž vidíte uměle zatopené místo s ostrůvky, poloostrůvky a tyrkysově modrou vodou kontrastující s břehy. Místo nedaleko Medellínu naprosto vylučuje jakékoliv předsudky týkající se drogové problematiky v Kolumbii. Tahle země není taková, jakou ji často prezentují média.
16. Putování archeologickým národním parkem Tierradentro
Název: Putování archeologickým národním parkem Tierradentro / Tierradentro, Kolumbie
Náročná cesta autobusem ve špatném počasí skrz bahnité cesty ve mně nezanechával pocit bezpečí, ale o co větší adrenalin v horách to byl, o to milejší zážitek přišel. Jsme v archeologickém národním parku Tierradentro. Ve vesničce, kde je jediný hostel a my jsme v něm jediní hosté.
Místo spadající do světového dědictví UNESCO v horách na jihozápadě Kolumbie proslulé pro prastaré hrobky všude v okolních horách. A když přijedou „Gringos“, ví to celá vesnice, protože když shání koně nebo něco k večeři, pomůže celá vesnice. A tak jsme si během 2 dnů udělali kamarády z pár místních rodin, ale také ochočili psa Juana Carlose, sehnali koně, na kterých jsme projeli vršky hor a viděli panoramata, o kterých by se nám ani nesnilo. Historie, příroda a lidé – je to všechno krásná souhra!
17. Pozvání na marocký čaj
Název: Pozvání na marocký čaj / Jedna z berberských vesnic v Údolí růží, Maroko
Čaj je nápoj, který je s marockou kulturou naprosto svázaný. Čaj je zde symbolem pohostinnosti a štědrosti, a tak není divu, že když se s někým dáte do řeči, zaručeně dojde i na čaj. Do stříbrné konvičky jsou většinou vloženy listy máty, které jsou zalité zeleným čajem, také je přidána pořádná hrouda cukru (Maročané si život rozhodně umí osladit). Čaj je následně přeléván do skleničky a zpátky do konvice několikrát po sobě, aby se chutě správně smísily.
18. Plážová jízda na velbloudech
Název: Plážová jízda na velbloudech / Taghazout, Maroko
Taghazout, vesnička na pobřeží Maroka, je rájem pro surfaře, kde po večerech všichni číhají na západy slunka. Stejně tak jako místní obchodníci, kteří nabízí romantickou projížďku na velbloudech po pobřeží.
19. Saharská noc nad dunami
Název: Saharská noc nad dunami / Sahara, Maroko
Maroko má od všeho něco, a proto jsme mohli cestovat od pobřeží přes Vysoký Atlas až na Saharu. Je to jako byste projížděli různými světy, kdy na vás na konci čekají písečně duny. Na Sahaře jsme s místními beduíny strávili noc, která byla chladnější, než jsme si mysleli, ale za to jsme poznali, jaké to je, dívat se na nebe bez jakéhokoliv světelného šumu.
Během spuštěné expozice na tuto fotku se za dunou nastartovalo a rozjelo auto, které mě na první dobrou vážně naštvalo, že mi fotku pokazí. Ale ve výsledku tohle auto vytvořilo jednu z mých oblíbených vzpomínek na Saharu, protože písečně duny krásně osvítilo.
20. Beduín a brána do pouště
Název: Beduín a brána do pouště / Ait Benhaddou, Ouarzazate, Maroko
Ouarzazate je marocké městečko, považované za bránu do pouště, poblíž kterého se nachází také další část světového dědictví UNESCO Ait Benhaddou. Potkáte se zde s Berbery, Beduíny a také spoustou turistů. Můžete zde vidět také místní umělce, kteří kreslí pomocí lupy a odrazu světla nebo pomocí cukrové vody s přírodními barvami, kterou poté na papíře díky ohni zkaramelizují a dají tak barvám podobu. Místo je proslavené díky filmovému průmyslu, protože se zde natáčel např. Gladiátor či Hry o trůny.
21. Večerní zábava s nomády na Sahaře
Název: Večerní zábava s nomády na Sahaře / Sahara, Maroko
Sahara, praskající oheň, písek všude okolo nás a hra na bonga spolu se zpěvem berberských nomádů pod nebem plným hvězd. Kombinace emocí, na kterou se nedá jen tak zapomenout.
22. Nejkrásnější pobřeží na Lomboku
Název: Nejkrásnější pobřeží na Lomboku / Tanjung Aan, Lombok, Indonésie
Dorazíte na pláž a vidíte útesy, které musíte prozkoumat. Vypadají jakoby tam vůbec nepatřily, jakoby byly z jiné země. Tohle přece nejsou ty indonéské proslulé pláže. Přesně takový jsme měli pocit při objevení nádherné končiny na ostrově Lombok.
Průzračné, čisté a klidné moře všech odstínů lemované malou soustavou sopek a kopečků, které působí, jakoby zde byla část Nového Zélandu. Říkáte si, že půjdete už jen na ten další horizont, ale před ním se vám otevře úplně nový pohled. Odměna za překonávání dalších horizontů se tentokrát proměnila v ukrytou pláž s bílým pískem. A proto se vyplácí cestovat ve dvou, když jeden řekne, je čas jít zpátky, ten druhý ho nenechá.
23. Síla oceánu a Blue point
Název: Síla oceánu a Blue point / Blue point, Bali, Indonésie
S cestováním souvisí samozřejmě také zkoušení nového. Bali, to je ráj surfařů, vlny chytá snad každý, kdo se sem vydá. Zkoušela jsem to ve Střední Americe, zkusím to i tady. Je to sen, stoupnout si na prkno a nechat se unášet sílou vody. Čím více času u oceánu a ve vlnách trávím, tím větší respekt ve mně vyvolává. Ta síla vody je neuvěřitelná a výhled na Blue point to ještě umocňuje všemi odstíny modré.
24. Vodopád Sendang Gile v celé své kráse
Název: Vodopád Sendang Gile v celé své kráse / Senaru, Lombok, Indonésie
Lombok předčil všechna očekávání. Ať už to byly pláže nebo vodopády. Místa, na kterých vás zamrazí. K vodopádům Sendang Gile a Tiu Kelep se dá dostat z horské vesničky Senaru. Šli jsme nejprve pohodovu cestou do údolí, kde nás okradli opice o zmrzlinu. Už jsme pochopili dříve, že s opicemi se nevyplatí moc hrát na schovávanou, a tak když ji nechcete mít za krkem, je třeba se i zaslouženého osvěžení vzdát.
Ale panická hrůza z opic se náhle rozpustila, když jsem uviděla první vodopád. Schovaný uprostřed lesů a džungle kontrastuje se zelenou barvou 60 m vysoký vodopád Sendang Gile, který se nám předvedl v celé své kráse. A to byl teprve začátek.
25. Vodní palác Saraswati s leknínovým jezírkem
Název: Vodní palác Saraswati s leknínovým jezírkem / Saraswati temple, Ubud, Bali
Hinduistický palác Saraswati je uprostřed města Ubud u hlavní ulice. To mě dost překvapilo, ale nenechali jsme se odradit. Místo, kde ve večerních hodinách předvádí své umění tradiční balijské tanečnice, působí přes den klidně a neturisticky. A když bychom se neotočili a nevšimli si Starbucksu u zahrádky paláce Saraswati, bylo by to ještě lepší.
Kdo je cestovatelka a fotografka Jana Dyškantová?
Kreativní živel, který objevuje svět a zachycuje střípky radosti, překvapení a momentů, jež v životě nezapomene. Cestovatelka, která svůj čas měří objektivem umění a nepřestává hledat svá vnitřní přání.
Raduje se z maličkostí a ještě raději dělá radost druhým. Po procestovaných desítkách tisíc kilometrů se Janča nepřestává těšit na své návraty domů do rodného Děčína. Člověk si musí jít za svými sny, ať už jsou jakkoliv vzdálené, ale neměl by ani zapomenout, odkud pochází a kde jeho cesta prvně začala.
Janča je tvořivý tvor a k fotografii se dostala díky lásce ke kresbě a díky úžasným lidem okolo před 7 lety. Učila se nastavení fotografie na kompaktním foťáku a v Kanadě si pak ušetřila na svoji první zrcadlovku, kterou fotí dodnes.
Výstava zobrazuje fotografie z procestovaných zemí (Kanada, Latinská Amerika, Maroko, Indonésie) v období 2013 – 2016. A pokud Vás fotografie motivují k vycestování za hranice nejen Čech, udělá jí to rozhodně radost. Nádherných míst a zážitků, které stojí za objevení a prožití, je totiž na Zemi spoustu.
Líbila se vám výstava a fotky? Máte nějaké dotazy k fotografiím či místům na nich? Dejte mi zpětnou vazbu, prozraďte, co bych měla zlepšit pro příště nebo mi napište prostě jen tak 🙂
Nestihli jste vernisáž nebo vás zajímá, jak taková výstava fotek vlastně vznikala? Všechny moje postřehy a pocity jsem sepsala do článku Jaká byla moje první výstava fotek z cestování?
Comment
[…] Jaké fotky nakonec výběr vyhrály a vystavovaly se? Mrkněte na článek Fotografie z cestování k vám domů. […]