Proč nefotím svatby v roce 2018? | Blog Jana Dyškantová

Focení svateb byl můj sen a myslela jsem si, že je to to ono, co opravdu chci dělat. Že je to ta cesta, kterou se chci vydat, i když jsem si nikdy nevěřila v tom, že můžu svatby fotit i bez nějaké předchozí praxe jako druhý fotograf. Hodně jsem se samo-vzdělávala, zkoušela jsem, fotila jsem kamarády a portréty. Ale s dokumentární fotkou ta zkušenost zkrátka nebyla.

Jana Dyškantová jako svatební fotograf – Jak to celé začalo?

Protože jsem ale nenašla nikoho, kdo by stál o druhého fotografa a pak se ozvali kamarádi, kteří chtěli, abych jim svatbu fotila i bez těch zkušeností, tak nějak jsem do toho skočila po hlavě. Ten rok ještě přibylo svateb pár a další sezónu jsem si opravdu vyzkoušela, jaké to je být svatebním fotografem a přitom v týdnu ještě pracovat v on-line marketingu.

Bylo to náročný, děsně náročný, ale jsem za tuhle zkušenost nesmírně vděčná. Potkala jsem spoustu skvělých párů a svatebčanů k nezaplacení! Fotila jsem radost a lásku. Všichni byli vždycky neskutečně milí a přijali mě mezi sebe jako kdybych slavila s nimi.

Moje stinná stránka svatebního focení

Pak ale přišel vždycky ten čas, který jsem následně musela věnovat zpracování a upravování fotek (to zkrátka dnes k focení patří), tedy sezení u počítače. Což poté, co jsem klasicky přišla z práce, kde jsem pracovala na počítači, byl docela boj, dát si prostě další počítačovou šichtu. Tahle kombinace mě ubíjela, ale to samotné focení byl vždycky nádherný a mnohem silnější zážitek, který mi za to stál.

O tom, že jsem se svýma fotkama nikdy nebyla dost spokojená, i když z nich byli všichni ostatní nadšení, to je zase jiná kapitola.

Přesvědčila jsem sama sebe, že sice by to třeba spousta fotografů nafotila lépe, ale že to není jen o tom výsledku. Je to vlastně o celkovém zážitku ze svého velkého dne. Když bychom si se svatebčany nesedli lidsky, jsem si jistá tím, že ani sebekrásnější fotky by nebyly tou nejmilejší vzpomínkou, protože by tam vždycky bylo to “ale ta fotografka…”.

Další svatební sezonu jsem odmítala z důvodu, že jsem byla na cestách a vyfotila jsem jednu jedinou svatbu. Protože to bylo přání mojí vdávající se sestřičky – a to se neodmítá!

Focení svateb v roce 2018

Na přelomu roku 2018 mi začaly chodit poptávky pro letošní sezónu a já váhala. Co se stalo?

Nebyla jsem si jistá tím, že svatby fotit chci.
Přidaly se k tomu nějaké trable s technikou a nedůvěra.
Nevěděla jsem, jestli budu v Čechách a nechtěla jsem slibovat termíny na léto.

Samozřejmě naprosto rozumím tomu, že zachycení svatebního dne je (především) pro nevěsty velmi důležité, o tom žádná. A do posledního dne nevědět, jestli tu váš fotograf bude nebo ne, to není dobrý. Raději jsem tedy nevěsty posílala dále a dávala jim doporučení na jiné fotografy, protože jsem se nechtěla zavazovat takhle “pro mě nadlouho” dopředu.

S nerozhodností přišly i strachy

Měla jsem ale zároveň strach, že toho budu litovat. Bylo to velké rozhodnutí. Navíc po finanční stránce je logicky focení celodenních svateb tak nějak jinde než portrétní focení. Takže jsem zvažovala všechna pro a proti a nakonec jsem opravdu zůstala u přesvědčení, že svatby v roce 2018 fotit nebudu.

Po dvou odfocených svatební sezonách si umím představit, co to obnáší a tak jsem se rozhodovala s čistým svědomím, protože vím, že jsem to zkusila. Vím, že jsem to zvládla a budu se k tomu moci třeba jednou vrátit, až to tak budu cítit.

Letos je na čase se zase někam posunout. Tak jak se měníme se mění i ta představa o vysněné práci. A občas to jsou zkrátka kotrmelce.

Více času na focení portrétů a radostných momentů

Já si letos mnohem víc užívám pohodové focení rodin, těhulek, párů i jednotlivců, kde si zakládám na přátelské atmosféře a přirozenosti a tím směrem chci jít i dále v tomto roce.

Vyzkoušela jsem si také dokumentování některých výjimečných projektů jako je Škola a školka Svět nebo jedinečných akcí, jako byla Noc ohňů, kterou spolupořádalo Ekocentrum Loutí a dokonce i tvorbu videa.

Svatební fotografové, které ráda doporučím?

Pokud jste dočetli až sem a vlastně stojíte o focení svatby, ráda vás odkážu na fotografy, jejichž tvorbu mám sama hrozně ráda a třeba se zalíbí i vám. Neznám je všechny osobně, ale s pár z nich jsem se už potkala.

Budu někdy ještě fotit svatby?

Nechci říkat, že svatby už nikdy fotit nebudu. Doufám, že budu. Vlastně bych si je zafotila moc ráda, protože každá má své jedinečné kouzlo. Jen si letos nechci brát na sebe tu zodpovědnost být na svatbě jediný fotograf a chci si nechat volnost rozhodnout se o tom, co budu dělat o víkendu nebo jestli někam zrovna odjedu.

Toto sdílení beru jako možnost srovnání si myšlenek a otevřenost k těm, kteří mi ohledně focení svateb psali nebo chtějí psát. Moc se omlouvám všem nevěstám i svatebčanům, pokud to bude zklamání, ale zároveň moc děkuji za pochopení. 🙂

Za úvodní foto jsem vděčná Martině Kovářové.

Jana Dyškantová Janča je životní optimistka, fotografka, cestovatelka a kreativní tvor tělem i duší. Ráda spojuje práci s cestováním po celém světě a její srdeční záležitostí jsou země Latinské Ameriky. Poznávání nového je pro ni nekonečnou inspirací k dalšímu tvoření.