Inspirace cestovatelskou fotografií

Protože ráda cestuji a fotím, rozhodla jsem se spojit tyhle dvě záliby dohromady. Začala jsem tedy studovat mnohem více Cestovatelskou fotografii.

Co si ovšem pod tímhle pojmem představit?

Fotka, která zaujme je právě ta, která má svůj příběh

Cestovatelská fotografie může mít hned několik podob a záleží jen na fotografovi, kterou z nich si vybere. Na cestovatelských a fotografických portálech takových fotografií potkáte tisíce, ale nikdy nad nimi tolik nepřemýšlíte.

Buď na vás zapůsobí hned, vyrazí vám dech a chcete být na tom místě pro atmosféru, kterou fotka vyvolává. Vnímáte děj fotografie a oblíbíte si ji. Nebo fotku přehlídnete, protože zapadne mezi všechny ostatní a ničím vás nepřekvapí.

Ve fotografii jsou vždycky dvě důležité osoby. Fotograf a divák.

Po pročtení spousty zajímavých textů věnujícíh se fotografii, se pro mě nejdůležitějším ve fotografii stal příběh.

Příběh, který si jako divák můžete domyslet. Jen fotograf a objekt ví, jak to doopravdy bylo. Pro každého se za danou fotkou bude skrývat něco úplně jiného.

Co bude však pro všechny diváky stejné, je to, že fotka ve vás vyvolá nějaké pocity, emoce, reakci, atmosféru.

Cesta za vizuálním vypravováním příběhů

K přemýšlení a vzdělávání se v této oblasti mě nejvíce podnítily práce izraelského cestovního fotografa Odeda Wagensteina, který nejenže fotí během svých cest, ale zároveň píše k fotografii a tomuto tématu dost zajímavé články a ebooky. Další užitečné texty a ebooky týkající se fotografie od různých zkušených fotografů můžete najít také na stránkách

Tehdy mě poprvé uchvátil pojem “vizual storytelling”.  A od té doby se pokouším promítat a učit se vkládání příběhů do fotografií a tak trochu víc nad fotografií přemýšlet i před jejím pořízením.

Příběh je tam, kde jsou emoce

Příběhy jsou o zachycení lidských emocí. Je to celé o tom, nechat diváka cítit emoce skrz vaše fotografie.

Protože jak už to bývá, každý příběh musí mít nějaký vedoucí charakter či postavu. Pro vytváření emocí je samozřejmě nejjednodušší, zvolit si jako takovou postavu člověka. Zde jsme nejsnáze schopni rozeznat emoce. Není však podmínkou zachycovat pro příběh pouze lidi.

Příběh do fotografie můžeme zasadit pomocí jakéhokoliv objektu. Ať už je to opuštěný strom či lavička v rámci krajiny nebo člověk v rámci městského života. Tenhle objekt je velmi podstatný, protože srz něj probíhá následné propojení a vztah mezi divákem a fotografií.

Každý dobrý příběh by měl být o vztahu. Vztahy jsou tím, co nás utváří lidmi.

Jaké vztahy vznikají ve fotografii?

• Vztah mezi vedoucím charakterem a okolním světem – v případě, že se objekt dívá směrem ven z fotografie, nikoliv do objektivu.
• Vztah mezi vedoucím charakterem a divákem – pokud se objekt dívá přímo do objektivu.
• Vztah mezi vedoucím a podpůrným charakterem – v příběhu není zachycený pouze jeden objekt, ale také další podpůrný, který může a nemusí vypovídat o společném vztahu.

Nejlépe vytváříme příběhy pomocí výjimečných momentů. Ty jsou ovšem zcela odlišné pro fotografa svateb, portrétů či cestovatele. Vždycky si na takové momenty ale musíme počkat, připravit se na ně a o to více si jejich zachycení vážíme. Nikdy totiž nevíme, kdy takový moment přijde. Někdy je můžeme očekávat a jindy přijdou zcela díky šťastné náhodě.

Nevyhýbáme se turistickým místům, jen se je snažíme zachytit jinak

Chystáme se na další cestu a já doufám, že to všechno, co jsem se naučila konečně pořádně využiju.

Vyrazíme na exotická místa a snad dovezeme kupu fotek, které nesplynou s davem, ale bude v nich příběh. Tak mi držte pěsti. O výsledky se samozřejmě podělím. 🙂