Už nějakou dobu se mi honí hlavou myšlenka, občas napsat něco tak trochu víc ze života a ze sebe. Hlavně proto, že se toho teď tak nějak hodně děje a moje myšlenky víří všemi možnými i nemožnými směry. Takže proto se takovéhle povídání bude vždycky jmenovat KudyKam.
Ta moje cesta letos není tak úplně o cestování, ale o tom najít sama sebe a svůj směr. Což se teda vlastně s cestováním nevylučuje 😉
Chci dělat, co mi bude dávat smysl a bude mě bavit
Koncem roku 2017 u mě došlo k pár změnám. Ukončila jsem pár spoluprací v online marketingu a začala hledat svoji cestu, která mi bude dávat větší smysl. Chci využít svoje znalosti a to co umím, ale v trochu jiném směru. A věřím, že je to možné.
Možná je to takové dnešní kliché “Hledat smysl v tom, co děláme”. A možná ne, protože dělat něco, co vám osobně dává hlavu a patu, je důležitý. Nebo to tak minimálně sama cítím. A taky si myslím, že je to poznat i na samotné činnosti.
Proč se necháváme dobrovolně zaškatulkovat?
Nechala jsem se zaškatulkovat do pozic “Online markeťáka”, protože mi to dává možnosti pracovat na dálku a cestovat a Svatební fotograf, protože to byl můj sen. Jsem za tyhle zkušenosti nesmírně vděčná.
Koukala jsem ale stále jedním směrem a nepřipouštěla si, že bych mohla dělat vlastně úplně něco jiného. To něco, co mi bude dávat ten hledaný smysl a v čem uvidím mnohem větší hodnotu. Samozřejmě, že tohle všechno je subjektivní, a to, že někde vidím hodnotu já, neznamená, že ji tam uvidí i ostatní.
Lidi kolem nás jsou důležití. Víc než si občas uvědomujeme
Nebudu tvrdit, že tohle moje období přišlo samo od sebe. Trvá to už delší dobu. A vlastně mi k tomu pomáhají hodně lidi kolem mě, protože mi otevírají oči a vždycky mě otočí, když se dívám moc dlouho před sebe. Ve většině případů je to Martin, moje osobní podpora a motivace ve všem co dělám – i když se rozhodnu pro sebebláznivější věc. Ty naše společný chvíle a rozhovory mi zkrátka vždycky dodají odvahu a popošťouchnou mě směrem dopředu 🙂
Možná se mi ty myšlenky vířily hodně směry, ale když nemůžeš najít ten správný, je to vlastně k ničemu. Nemůžeš se rozhodnout a tak stejně stojíš na místě. Nebo aspoň já stála na místě. Dlouho. A i když to na mě třeba i lidi kolem viděli, že bych se potřebovala hnout, musela jsem si ke všem svým rozhodnutím dojít sama. Což předpokládám, že platí o většině z nás.
Je potřeba dát si pozor na to, aby se z aktivity nestala neaktivita v podobě příliš dlouhého přešlapávání na místě. Jasně, všechno má svůj čas, ale je třeba to brát s rezervou 🙂
Takže, co všechno jsem si ve 2018 uvědomila a cože se to se mnou děje?
1. Účastním se “Zrcadlení v přírodě”
Zrcadlení v přírodě je vlastně taková terapie nebo osobní coaching, která mi přišla do života ve správný čas. Rozhodla jsem se pro ni z důvodu, že jsem se ztratila sama v sobě a nebyla jsem si jistá tím, co mě vlastně baví. Poznávám tak sama sebe a pracuju se vzpomínkama, s pocitama, který jsou pro mě důležitý a s dalšími osobními informacemi.
Pláču, směju se, přemýšlím a dívám se na věci z jiného úhlu pohledu. Zároveň je tady zapojená spousta malování a hlavně trávení času venku – v mém případě v lese, i kdyby trakaře padaly.
Tuhle formu terapie jsem si strašně oblíbila (dobře, i slovo terapie jsem si oblíbila) a myslím, že by prospěla každému z nás, i když si to nemyslíme. Trochu se vrátit ke kořenům a k přírodě. Protože příroda je to, kam patřím, i když jsem teď zrovna v Praze.
O tom, jaké myšlenky si odsud odnáším ale někdy jindy, na to zase musím sebrat trochu odvahy.
2. Víc kreativity, víc radosti
Uvědomuju si, že kreativní činnost k životu potřebuju. Vlastně víc než koukání do počítače. Kreslení, malování, focení, šití, vaření, vyrábění, občas i psaní – zkrátka jakákoliv kreativní činnost mě dovede dostat do úplně jiné dimenze. Takové té “cítím se jako malé dítě”.
Tak proč tyhle věci vlastně nedělat častěji? Proč často ve spěchu tyhle činnosti ze svých životů vlastně vyškrtáváme? Přitom jsou ve většině případů tak přirozené.
3. Začala jsem zapojovat do svých dní víc “času pro sebe”
A pochopila jsem dost rychle, proč je to podle různých osobnostně-rozvojových knížek tak důležitý. Začít den během, cvičením, jógou nebo čtením knížky je podstatně milejší než kupa e-mailů a myšlenky nad tím, co všechno musím stihnout.
Jasně, pracovat se musí, o tom žádná. Ale později už si ten čas pro sebe snadno rozmluvím pro hodně práce. Navíc, takhle mám tendence vstávat dřív a i v tom vidím pozitivum.
4. Povídej a (ne)přeháněj
Zjistila jsem, že bavit se o tom, co mě zajímá a baví i o tom, co mě trápí a z čeho mám strach, není na škodu. Ať je to práce, cestování, kreativita nebo jakékoliv zájmy. Otevřete pusu a taky uši, dozvíte se totiž hromadu skvělých dalších myšlenek 🙂
I když si uvědomuju to, že témata ekologie a zero-waste moje okolí často otravují, vidím tam i ty malé změny a vím, že nad tím začnou přemýšlet a dělat třeba i malé krůčky. A tím to celé začíná.
Vždyť já to mám podobně. O některých věcech zkrátka nevíme, dokud nám je někdo neřekne. Sdílet svoje myšlenky znamená i získat další pohled na věc.
5. Kdo se nezeptá, nic se nedozví
Funguje to všude. A v pracovním směru jakbysmet. Pochopila jsem, že se ke všemu musím postavit aktivně. Nejen dívat se na nabídky a obesílat vypsané pozice. Mě se takhle totiž nic nelíbilo, nic mě nezaujalo.
Proto, když se vám něco líbí, ozvěte se. Ono nám nic nespadne do klína. A i když mám strach z odmítnutí, nesmím čekat na to, že to přijde samo.
Vyhledávání projektů a organizací, do kterých bych se sama ráda zapojila, navázala spolupráci a posunula se zase o kousek blíž k těm vlastním hodnotám a k tomu, co mi dává smysl, je zábava a učení se zároveň. A že v tom budou u mě dominovat především neziskové organizace a dobročinné projekty asi nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí.
Proč tohle píšu?
Zkrátka, nenechte se semlít tím rychloživotem, prací pro peníze, která vás nebaví a nedává vám smysl – hledat a najít to, co vám bude dělat radost se určitě vyplatí. Zatím to testuju na sobě 🙂 Nebojte se toho, že se měníte a vyvíjíte, to k životu zkrátka patří. A když nevíte KudyKam, zkuste se otočit jiným směrem nebo někoho poprosit o pomoc.
Pevně věřím, že pro spoustu z vás jsou všechny ty myšlenky samozřejmostí a všechno to víte. Ale pokud by to mělo otevřít oči jednomu jedinému člověku, mělo pro mě smysl to sepsat a srovnat si tím i vlastní hlavu.
Mějte se a smějte se!
J.
Leave a reply