Je to tu. Jsem doma skoro 3 měsíce a po cestování už se mi sakra stýská. Zároveň se ale samozřejmě těším z toho všeho nového, co se přede mnou otevírá. O tom ale jindy.

Že nás cestování mění a že nám začne dřív nebo později chybět, to není nic nového. Jak jsme cestu za svými sny začali v Kanadě a pokračovali jsme skrz Centrální Ameriku jsem Vám už psala.

Z Panamy nás ale čekala ještě pěkná řádka kilometrů skrz kus Jižní Ameriky před naším odletem domů a spoustu jsme toho ještě zažili a poznali…

Jsme v Kolumbii!

V zemi usměvavých, přátelských, otevřených a zvědavých lidí, salsy, kávy…a kokainu. Taková je Kolumbie…

Pochopili jsme optimistický pohled na život Kolumbijců v Medellínu

Že Kolumbijci žijí svůj život s optimistickým pohledem na život jsme se dozvěděli hned v Medellínu na začátku naší cesty Kolumbií. Jak můžou být usměvaví přes všechny hrůzostrašné věci, které se kdy v této zemi děly kvůli drogám?

Umějí zapomenout a dívat se na lepší zítřek. Jsou pyšní na to, co se jim povedlo. Navíc právě díky nám turistům se cítí v bezpečí. Když se do Kolumbie totiž nebojí přijet cizinci, znamená to, že už se tam nemusí bát ani místní!

Projeli jsme se jediným kolumbijským metrem

Jediné kolumbijské metro je právě v Medellínu, ve městě proslulém díky drogovým kartelům, a je zde jako kulturní symbol. Kulturní symbol pro dobro.

Metro, které je ve městě již 20 let a stále vypadá jako nové, protože si ho Kolumbijci váží a každý den se těší z toho, že se podařilo ho dostavět. Částí metra je také lanovka, která usnadňuje dopravu i z velmi chudé a odstrčené čtvrti a zároveň umožňuje pohled na město v údolí z vrchu.

Viděli jsme svět z nejlepší skalní vyhlídky světa – aspoň toho kolumbijského

740 schodů vám umožní vylézt “na kámen” poblíž Guatape – Piedra del Peňol do výšky 200 metrů, který skýtá vyhlídku na uměle zatopené okolí, sloužící jako vodní elektrárna.

Tenhle pohled Vám vyrazí dech. A vůbec ne kvůli těm schodům. 😀

Užili jsme si pivní večery na hradbách v Cartageně

Cartagena má krásnou starou část města. Ačkoliv je to nejturističtější část tohoto města, my si ji užili.

Nejvíc se nám tam líbilo po večerech, kdy zde zavládne úplně jiná atmosféra. Po hradbách a jejich okolí zní hudba, slyšíte šplouchání moře a občas se vám poštěstí, že si můžete i zatančit během hraní pouličních muzikantů. Během celého večera potkáváte nesčetně pouličních prodejců alkoholu, takže kupte pivo a užijte si tuhle skvělou atmosféru Cartageny na hradbách.

Spali jsme v houpací síti téměř na pláži

Vydat se do chráněné oblasti Tayrona na karibském pobřeží Kolumbie není vůbec tak snadný úkol. Nedostanete se sem totiž žádným motorovým dopravním prostředkem a bydlet zde můžete jen ve stanu nebo v houpací síti.

Pěšky jdete se všemi svými věcmi poměrně daleko od civilizace v naprostém horku…džungle, písek, pláže, do kopce, z kopce, do schodů, ze schodů, prašné cesty. Ale až tam přijdete, nebudete litovat. Byl to ale ráj na zemi a spali jsme jenom v houpací síti! 🙂

Dostali jsme kokos – od opice

Tomu říkám být ve správný čas na správném místě. Jdeme z výletu a jsme naprosto vyflusaní. Vidina moře je to jediné, na co se v tu chvíli těšíme… čeká nás posledních pár set metrů, už ani nemluvíme, Janina už ani nefňuká, jak nemůže… Rachot z palmových stromů nás vyruší z toho sebelitování! Jéé dívej, opice, jé a další, jé a oni jdou k nám! 🙂

Vysmátí koukáme do palmových korun, jak tam přeskakuje celé stádo opic, když jdou nejspíš na oběd. A oni koukají vyjeveně na nás. Jedna po nás dokonce hodila kokos… nám nebo po nás, je to jedno a vypili jsme ho.

Potkali jsme se s našimi kolumbijskými kamarády

Takových okamžiků si ceníme hrozně moc. Potkávání starých přátel, o kterých jste si mysleli, že se už nikdy nepotkáte.  Andrea, kterou znám z kempu v USA, za námi jela 2 hodiny, aby s námi strávila jedno odpoledne a jela zpátky domů.

Martinův kamarád z Austrálie Diego nás dokonce ubytoval a vymyslel nám program na pár dní po okolí Pereiry. Měli jsme se jako v pohádce!

Nechali jsme si ujít “Cestu lásky”

Navštívili jsme malé rozkošné městečko Salento, kde jsme také vyšplhali na vyhlídku po okolí.

Tam k nám přiběhl vcelku milý ale podivný chlapík v holínkách. Asi místní průvodce. Vysvětloval nám ale, že dole v řece se můžeme koupat nazí. A taky, že cesta vedoucí právě k té řece v údolí se jmenuje Cesta lásky, a tak se tam můžou dělat jisté věci. A tak na větičku “Sí, sí, se puede.” nikdy jen tak nezapomeneme. 😀 Jo a k té řece jsme nešli. 😉

Dostali jsme pochvalu od tanečníků salsy v CALI

CALI, to byl můj narozeninový dárek. Proč? Protože se tady tančí SALSA!🙂 Jiný kraj jiný mrav…a tak se v Kolumbii samozřejmě tančí salsa jinak než v Guatemale. Nicméně salsa jako salsa…a tak jsme tančili!

A ten pocit, kdy jsem přestala přemýšlet nad tím, jestli tančíme do rytmu nebo ne a Martin se mnou točil v jednom z místních salsa klubů…to byl ten nejkrásnější narozeninový dárek. 🙂 A dokonce za námi přišli místní, kteří nám poblahopřáli k tomu, že opravdu tančíme salsu a dali nám pár tipů pro zlepšení.;)

Fotky nemám, protože jsem tančila, ale možná bude časem video. 😉

Projeli jsme Tieradentro na koních

Část Kolumbie, kde můžete nahlédnout do spousty hrobek z dávných století. Potkat zde spoustu milých a zvědavých místních lidí a málo turistů.

Místo, kde vám každý rád pomůže a dokonce i uvaří. Taková ta správná venkovská atmosféra a dokonalé výhledy na hory okolo. A tak jsme si to objeli na koních.

Přežili jsme Silnici smrti bez jakékoliv újmy

Bez jakékoliv újmy ano. Ale s pocitem bezpečí to pro mě rozhodně nebylo. Cestování v Kolumbii může mít různé podoby. V momentech, kdy jsme se dívali na to, jak naše auto brázdí hranu  štěrkové cesty a srázu dolů mi zrovna dvakrát dobře nebylo. Když do toho začalo pršet a nebo naproti nám vyjel kamion už mi vůbec dobře nebylo.

Fotky nemám, protože jsem se zrovna bála. Ale nejspíš bude taky video. 😉

Navštívili jsme pohádkové Las Lajas na hranicích s Ekvádorem

Hraniční přechody nemáme zrovna v lásce. Ale v momentě, když jsme si přechod z Kolumbie do Ekvádoru zpříjemnili takovou krásou jako je Las Lajas, už nám zas tak ten poslední přechod hranic nevadil.

V Las Lajas sice grilují morčata, ale taky tu dělají tu nejlepší ovocnou zmrzlinu, jídlo tu není drahé a můžete se vyfotit dokonce i s lamou.

Splnilo se spoustu snů, o kterých jsme ani nevěděli a zůstalo nám plno těch, které ještě na své vyplnění čekají. Na to už se totiž moc těším! 🙂

Kolumbie je nádherná, takže pokud o ní přemýšlíte, už jen vyrazte!

Tak snad brzy zase na cestách.