Ekvádor byl posledním státem na naší pětiměsíční cestě Latinskou Amerikou. Samozřejmě jsme sem vyrazili hned z úžasné Kolumbie.

Začínáme se vážně těšit domů. Nicméně to není tím, že by se nám v Ekvádoru nelíbilo. Jen už se na nás projevuje pátý měsíc v pohybu a dopadá na nás tak trochu i únava. Štěstí na počasí nás trošku opouští a hodně prší. Nebo nám to možná už jen tak přijde… Nadšení z toho nového ale pořád zůstává. 🙂

Jsme v Ekvádoru!

Nestihli jsme ani zdaleka tolik věcí, kolik bychom chtěli, ale co… Lepší si užít jedno místo naplno, než se hnát z místa na místo a pořádně nemít žádný zážitek.

Nakupovali jsme na největší tržnici Jižní Ameriky

Otavalo. Právě tam se nachází největší tržnice ručně vyráběných výrobků v Jižní Americe. Samozřejmě se tu prodává také spoustu koření, tradičního jídla atd. Sjedou se zde trhovci ze široka daleka a všichni jsou ochotní smlouvat své ceny za výrobky. Já to moc neumím, ale Martin je v tom sakra dobrej. 😀

Potkali jsme se s přáteli našich přátel

Jak jsou Ekvádorci pohostinní jsme se mohli přesvědčit především díky tomu, že náš kamarád má kamarády v Otavalu. A tak jsme poznali takovou skrytou část rodiny Bolli Imports – našeho kanadského zaměstnavatele.

Poznali jsme, jak se mají  všichni, kteří jsou v tomto projektu zapojení skvěle a měli jsme úžasné 2 dny v jejich pohostinné společnosti.

Poznali jsme se s pravým českým Ekvádorcem

Že svět je malý, jsme si dokázali, když jsme dostali kontakt na Karla. Kluka, který má prarodiče původem z Čech. Ačkoliv prožil skoro celý život v Ekvádoru, je Čechem víc než spousta z nás. ČR prostě miluje a je skvělé poznat také jiný pohled na náš domov.

Byli jsme ve středu Země

Kousek od hlavního města Ekvádoru je místo, kde je střed Země. Protíná se zde rovník s nultým poledníkem. Akorát si nejsou vůbec sami jistí, kde že to přesně je. Tak považují za “Střed světa” asi 3 body. A je jen na nás, jaké teorii uvěříme.

My jsme se šli podívat na ten nejvíce turistický. Prý, když stojíte na rovníku jste o kilo lehčí a taky gravitace funguje tak trochu jinak. No moc nám to nepřišlo. Ale ve foto budce jsme si užili spoustu srandy. 😀

Spali jsme v Amazonském pralese

A protože jsme spali v moskytiéře, skoro jsem se vůbec nebála, toho, co by po mě mohlo v noci lézt.

Potkali jsme šamana

A  byl to vcelku milý chlapík, který nám toho řekl hodně o zázračném lektvaru ayahuasca. Vyzkoušíme ale s nějakým šamanem až příště… 😉

Viděli jsme…

Tarantule, anakondy, hady, podivný žáby a hmyz,  růžové delfíny, opice, lenochody, papoušky, tukany a ještě víc… Všechno jen volné v přírodě. Dokonce mě skoro nic z těch všech krasavců moc nevyděsilo.

Zhoupli jsme se na houpačce, kterou jsem znala z obrázků

Casa del Arbol, neboli domeček na stromě a právě pod ním je houpačka, která jsem si myslela, že existuje jen na obrázku. Vůbec ne! Ona existuje doopravdy a doopravdy je na takovém konci světa s výhledem na sopku. 🙂

Ehm přišla jsem o fotky, a tak je bohužel tahle jediná, kterou z té obrázkové houpačky mám. Tak to máte i s citátem. 😉

Z Ekvádoru jsme se vydali zpátky domů… Já tu nějakou dobu pobudu ale nebojte. Martin vyráží už brzy nomádovat do Thajska, tak sledujte jeho cestu.

Snad zase brzy na cestách, nebo aspoň malých EuroCestách. 😉